O nás
Proč jsme si vlastně vybrali Irské coby?
Měla bych začít pěkně od začátku.
Jako dítě jsem začala jezdit za koňmi už ve svých 12 ti letech.
V té době jsem bydlela v Brně a měla jsem možnost
navštěvovat koně v Ivanovicích u Brna, což byl tehdejší jezdecký
klub. A tam jsem se učila prozatím se o koně starat. Tehdy to bylo tak ,
že jízdu na koni jste si museli zasloužit a jedinou cestou byla
dřina za, kterou jsem teď vděčná. Člověk si to všechno
,,osahal,, a poslouchal co mu říkají ,,staří koňáci´´.
Měla bych začít pěkně od začátku.
Jako dítě jsem začala jezdit za koňmi už ve svých 12 ti letech.
V té době jsem bydlela v Brně a měla jsem možnost
navštěvovat koně v Ivanovicích u Brna, což byl tehdejší jezdecký
klub. A tam jsem se učila prozatím se o koně starat. Tehdy to bylo tak ,
že jízdu na koni jste si museli zasloužit a jedinou cestou byla
dřina za, kterou jsem teď vděčná. Člověk si to všechno
,,osahal,, a poslouchal co mu říkají ,,staří koňáci´´.
Jaká byla naše cesta ke koním
Můj první a osudový kůň byl pan ,, CANTRY BOY,, byl to
čistokrevný anglický plnokrevník . Dovezla jsem si ho jako 3-letého
hřebce a musím říct, že to byl pan školitel se vším všudy.
Dožil se krásných 23 let.
Pak přišla Uma 7 Dollars, tu jsem zakoupila od Veroniky Živnové. Byla to láska na první pohled.
Pamatuji si ten den, kdy jsem stála u ní ve stáji a ona se zeptala, nevíš kdo by chtěl hříbě?
Uma byla specifická kobylka ,v mládí trpěla na časté koliky a
bohužel měla špalková přední kopyta , díky tomu celé své
dětství byla v mé péči. Neužila si dětství na hříbárně, ale o to
víc byla při obsedání skvěle připravena ze země. Měla jsem ji
až do jejích 5 let. O své koníky jsem se starala sama a mít dva a
potažmo časem 3 koně, dá velkou práci. Velkou pomocí my byla Jitka
Kvasničková a Jituška Dvořáková, obě mi pomáhaly s velkou láskou
se o koně starat , za což jsem jim velmi vděčna.
Už jsem zmínila, že jsme měli koně tři . Mám dvě děti, takže jak mé děti rostly,
přišel k nám tvrdohlavý poník Ferda.
čistokrevný anglický plnokrevník . Dovezla jsem si ho jako 3-letého
hřebce a musím říct, že to byl pan školitel se vším všudy.
Dožil se krásných 23 let.
Pak přišla Uma 7 Dollars, tu jsem zakoupila od Veroniky Živnové. Byla to láska na první pohled.
Pamatuji si ten den, kdy jsem stála u ní ve stáji a ona se zeptala, nevíš kdo by chtěl hříbě?
Uma byla specifická kobylka ,v mládí trpěla na časté koliky a
bohužel měla špalková přední kopyta , díky tomu celé své
dětství byla v mé péči. Neužila si dětství na hříbárně, ale o to
víc byla při obsedání skvěle připravena ze země. Měla jsem ji
až do jejích 5 let. O své koníky jsem se starala sama a mít dva a
potažmo časem 3 koně, dá velkou práci. Velkou pomocí my byla Jitka
Kvasničková a Jituška Dvořáková, obě mi pomáhaly s velkou láskou
se o koně starat , za což jsem jim velmi vděčna.
Už jsem zmínila, že jsme měli koně tři . Mám dvě děti, takže jak mé děti rostly,
přišel k nám tvrdohlavý poník Ferda.
Život mě zavál do samotného středu Vysočiny, v té době byl Cantry
už nějaký rok na koňských pláních, a my s manželem jsme si začali užívat krásy Vysočiny a samozřejmě
přemýšlet o pořízení koně. Zdejší příroda je tak pestrá a
nabízejí se tu ty nejkrásnější vyjížďky .
Chtěli jsme něco klidného , robustnějšího...prostě koníka na
capkání po Vysočině.
Cesta k našemu vysněnému koni byla dost klikatá....
už nějaký rok na koňských pláních, a my s manželem jsme si začali užívat krásy Vysočiny a samozřejmě
přemýšlet o pořízení koně. Zdejší příroda je tak pestrá a
nabízejí se tu ty nejkrásnější vyjížďky .
Chtěli jsme něco klidného , robustnějšího...prostě koníka na
capkání po Vysočině.
Cesta k našemu vysněnému koni byla dost klikatá....
